Jdi na obsah Jdi na menu
 


... kamaráde pse, díky !

11. 1. 2006

    Obrazek

O psech

Naučil jsem svého psa sednout na povel. A stal se zázrak. Naučil jsem sebe - a to prosím bez povelu - poznat. Ne snad to, že si pes sedne. Je líný zrovna jako člověk a ulejvá se také tak. Viděl jsem, co je radost. A vidět znamená nejen koukat, zírat a hledět, ale hlavně poznat.

Pobíhá na louce a honí hmyz. A žere trávu a válí se a čmuchá myšku v díře. A vlní se v trávě v honbě za klacíkem, dychtí po hře a prodírá se křovím. A kouká na život, jak psi na život koukají. Je mu jedno, kolik bude klíšťat v kožichu, je mu jedno, že křepelky z křoví utekly kdoví kam. Plní svou povinnost psa - POVINNOST  ŽÍT. Kéž bych to uměl.

Radost ze života se nevymýšlí, ta přichází sama a zvíře - můj pes - mě jí učí.        

Obrazek

  

   Když se raduje, raduje se opravdově. Raduje se svalem, okem, pokušením, raduje se pohybem a neskonalou energií. Já se od něj učím. Ne pochopit, vymyslet, poznat, bádat. UČÍM  SE  ZAŽÍT  POCIT - jenom  žít.  

Tak jsme to dnes skončili. A už je miska umytá po pravém Obrazekhodokvasu, kožich jako jiskra po kartáči a klíšťata  tatam a už se dýchá na boku na " místě " a v packách cuká nová honička, tentokrát ta ve snu. A je klid po myškách, klacíku, křepelkách.

Sedím vedle něj a v duchu mu děkuju. Za vyučování. V životě bych nepoděkoval vřeleji žádnému člověku. Mluvit mně naučili rodiče, věřit můj pes. Zdá se to přehnané? Nesrovnatelné? Kdepak, neváhám to vyslovit. Naučil mně, třeba zrovna dnes - co je to radost ze hry, já jej - co je povel sedni.

Obrazek

Kamaráde pse, díky.

Díky, žes mi dnes ukázal radost. Radost oholenou bez přetvářky, úšklebků a hrané touhy.

 Díky, že nad radostí nepřemýšlíš, že ji prostě prožiješ a basta.

DNESKA  JSEM  TO  ZKUSIL  A  JE  TO  FAJN.

                                                          Tvůj páníček

Obrazek

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Moji pejsci

(Eva, 15. 8. 2007 15:21)

Psi jsou klubíčka chlupaté radosti a lásky.Chovám je už přes 25 let.Jako dítě,to byl Puntˇa, sice to byla holka, ale na vesnici se na to nekoukalo.Sama pak jsem měla Tˇapinku,malou černou fenečku,pak žlutou Zorku,a vlčačku Ritu,která se musela ostěhovat na vesnici,když nám tu naši zbourali.Ve městě by nepřežila.Pak to byl pudlík Tom, dožil se jen 3 let, díky veterináři, který nepoznal nemocné srdíčko, ale stihnul mít ještě 3 štěnˇátka, než umřel na infarkt. Další byl jeho syn Daneček, dožil se 16 let, i když taky měl nemocné srdíčko.Toho jsem musela nekonec nechat uspat.Konce pejsků jsou hrozné,jako když umře člověk.Nikdy nezapomenu ani na jednoho mého psího kamaráda.Tedˇ mám malého pudlíka Tobyho, bude mu 5 let, a koupila jsem mu jorka Otíka, aby mu nebylo smutno.Tomu byl rok.I když je to spíš maxijork, mám ho stejně ráda a jim díky nejsem nikdy sama.Zahrnují mně spoustou psí lásky, a prožívám s nimi nazapomenutelné chvíle, za které jim děkuji.Nemyslím na to nejhorší,co mně někdy čeká, vím,bude to zase hrozné, ale ty krásné roky s nimi to pomohou vyvážit.Jsou s nimi radosti i někdy starosti,když onemocní.Ale nedovedu si bez nich představit život.Jen mně ubíjí příběhy týraných pejsků,které lidské bestie trápí a zabíjejí.Když něco takového čtu,mám celý den zkažený,a přála bych těm "lidem", aby dostali stejnou odplatu v životě.Eva.

Můj Lojdík

(Lulu, 1. 3. 2007 18:23)

Miluju svého psa ...ale nedokážu jsi představit že umře :-( !!!!!! Mám ho moc moc moc moc moc moc moc ráda je mu 14 ale je pořád plný radostí !!!! takže už se mu to blíží je to kříženec vlčáka a norofundlanského psa :-) prostě krasavec černéj :-* miluju ho a moc !:-(

Pupy

(Pupy, 9. 5. 2006 8:32)

To je krásný:)

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA